Pravidelný občasník originálního humoru

chlívek Literární počiny

Čím blíže je ke dni porodu, tím náladovější je Slečna Zima.

A co na to Pan Podzim? Po dlouhém porodu se usměje na Slečnu Zimu, pohladí maličké Jaro a opět je šťastný.

Jak je to vlastně se Slečnou Zimou?

Někdo tvrdí ze je Rusovláska jiní, že ma vlasy bílé jako sníh, ktery doprovází její příchod. Kam se vydá tam přichází sníh, mráz a led.

Když přijde Podzim ...

Podzim nikdy nesundá kabát. A vy marně přemýšlíte, co se pod nim schovává. Pokud budete milí a slušní, nechá vás naslouchat.

Čistota půl zdraví, med celý (příběhy z alternativního 300akrového lesa)

"Tady, milý Pú, píší, že si máme pravidelně čistit zuby," povídá Prasátko najednou z ničeho nic. 

"Cože?" podivil se Pú, který se právě snažil jazýčkem dosáhnout až na dno sklenice se zbytky medu.

"Čistit zuby Pú, kartáčkem" zdůraznilo Prasátko.

"A můžu si na ten kartáček dát med?" zeptal se Pú. 

"To tu, Pú, nepíší," bezradně pokrčilo rameny Prasátko. 

MDŽ (příběhy z alternativního 300akrového lesa)

"Dneska je MDŽ milý Pú," povídá Prasátko náhle z ničeho nic.

"M D Ž co?" podivil se Pú.

"Mezinárodní Den Žen hlupáčku," uchichtlo se Prasátko. 

"Aha," zamyslel se hluboce Pů. 

Po chvilce přemýšlení se ale na Prasátko překvapeně podíval a zeptal se: "A my tu máme nějaké ženy?" 

V lese zavládlo trapné ticho. 

Život není spravedlivý (příběhy z alternativního 300akrového lesa)

 "To vůbec není spravedlivý, vůbec, vůbec," zamračeně Pú říkal Prasátku.

"Co zase není spravedlivý Pú," vypísklo s chichotem Prasátko".

"Svět není spravedlivej, život není spravedlivej," odvětil Pú. 

"Hm...." na to Prasátko.

"Podívej se na Oslíka!" začal Pú zvýšeným hlasem.

"Ano?" řeklo na to Prasátko. 

"Pořád si na všechno stěžuje a přesto si o něm všichni řeknou, že je roztomilej," pokračoval Pú. 

"Protože je to Oslík, milý Pů," řeklo Prasátko a pobaveně se na Púa podívalo.

"Jasně, a já sem Pů!" zklamaně pravil Pú.

"Bingo," vypísklo Prasátko. 

"Život není spravedlivej..." a Pú hluboce vzdechl.

Jiný život (příběhy z alternativního 300akrového lesa)

"Přestěhoval bych se",řekl PÚ

"To klidně můžeš," odkývalo mu to Prasátko

"A jinou práci, tu potřebuju", řekl na to. 

"Žádnou nemáš," vyprsklo smíchy prasatko. 

"No vidíš" rekl na to pÚ posmutněle. 

"A taky potřebuju ženskou" zakřičel PÚ

Prasátko se začalo válet smíchy po zemi. 

"Jo. A taky mám depresi." Řekl na to PÚ

"Houby," řeklo prasatko. "Ty smí mít jenom Oslík "

"Tak co to teda mám?" Zeptal se nestastny PÚ?

"Potřebuješ ženskou. Jo." Uzavřelo to celé Prasátko

Návraty : Miluji barvy podzimu

Miluji vůni spadeného listí, poslední teplé dny, sluníčko stále ještě ohřívající prokřehlé člověčenstvo a přicházející zimní vítr. Miluji přírodu chystající se k zimnímu spánku.

Dočetl jsem: Konec prokrastinace od Petra Ludwiga

Konec prokrastinace od Petra LudwigaNemám moc ve zvyku psát knižní recenze, aspoň ne v době, která už nepřeje klasickému blogování. Tedy něčemu, co je skvělá prokrastinace. Ale dočetl jsem Konec prokrastinace od Petra Ludwiga a rozhodl se chvíli prokrastinovat právě tím, že k tomu napíšu pár odstavců. Nedalo mi to, zejména poté co jsem před pár týdny dočetl Ticho od Susan Cain. A nemohu se tak ubránit srovnávání.

Napsat knihu je těžké, něco málo o tom vím, byť asi nejsem ten nejpovolanější. Doba kdy jsem napsal těch prvních sedm knih už je hodně let zpět. A ta poslední, ta vznikala s Lenkou Eckertovou a nemohl jsem ji přece zklamat. A ta jedna co mám pořád napsat pro Albatros Media? Ta ještě pořád čeká na napsání. Z Ticha jsem byl nadšený, četl jsem to skoro nonstop a nemohl jsem přestat. Proto mám trochu rozporuplné pocity z Konce prokrastinace.

Myslím, že se Petr Ludwing hodně snažil, ale špatně se to čte. Mně samozřejmě, to neznamená že nebudou lidé, kterým se to bude líbit bez výhrad. Já ty výhrady mám. Věcně a "návodově" je tak knížka skvělá. Má velmi pěkné zpracování, zajímavý format, poutavou grafiku. Obsahuje všechno co má. Čísla, postupy,  návody.

Petr Ludwing: Konec prokrastinacePostrádá ale příběhy - to, čím nejvíce vynikalo Ticho, tady je jenom v nesmělých pokusech. A tam kde vypadají slibně (třeba "farmaceutická firma"), tam končí skoro dříve než začnou. Je to pro mě poučení, musím se pokusit knížku o bloggingu psát hodně v příběhové podobě. Aby se to dalo číst. Abych se čtenář nenudil, nepřeskakoval stránky. A musím si dát i pozor na to, aby se některé věci příliš neopakovaly (str: 204-205 opakující se na str. 206 například), protože to je jedna z věcí, která mě několikrát příliš praštila do očí.

Musím si i ohlídat, aby seznam zdrojů neměl desítky stránek a nebyl na konci knihy. Nejenom že mi při každém číslíčku odkazujícím na zdroj chyběl onen zdroj přímo na čtené stránce, ale když jsem dorazil na "konec knihy" a uviděl desítky dalších stránek jen se seznamem zdrojů, tak mi to přišlo jako trochu "podvod na čtenáře".

Milý Petře,

myslím že Konec prokrastinace je fajn knížka. Doporučím ji komukoliv dalšímu, ale přijde mi spíš jako učebnice, než jako knížka. Prostě se u ní špatně prokrastinuje, což je jeden z průvodních jevů čtení učebnic. Ne, nic v ní nechybí, je vyčerpávající, dává řadu skvělých návodů, píše o všem možném i nemožném s čím jsem se v boji s prokrastinací setkal. Ale špatně se čte. A já jsem utíkal prokrastinovat někam jinam.

Ale díky za to, že byla napsána a vydána. Líbíla se mi.

PS: Pokud byste někdo Konec prokrastinace chtěl, rád ho předám dál. Musíme si to ale být schopni někde v Praze předat, to je zásadní omezení. Takže se kdyžtak ozvěte. Ač mám drobné výhrady, tahle knížka může být hodně užitečná. A je dobře, že byla napsána.

Právě vychází 32. číslo Divokého vína

"Dnes je to pět let ode dne, kdy vyšlo první číslo novodobého internetového Divokého vína – 19. listopadu 2002!" napsal mi včera Ludvík Hess.

Ludvík je tak trochu zjevení a za dalších dvacet let bude sice možná moci působit jako dědeček z pohádky. Nejenom že setrvale vydává na Internetu cosi, co obsahuje prózu, poezii a vůbec veškere pokleslé i nepokleslé umění (a co začalo vycházet ještě dříve, než jsem se já vůbec narodil). On ale memá dost, takže ještě uvádí do světa záležitost zvanou Babybox. V obém mu fandím, v boji se stereotypem a byrokracií v případě Babyboxů obzvlášť.

O proradném čarodějovi

Muž se vracel z trhu. Dnes měl šťastný den. Prodal veškeré zboží... a těšil se domů.

Pohádka o frigidní manželce

Seděli spolu na gauči. Držel jí jemně kolem ramen. Hrozně jí chtěl.

Vyznání

Spatřil jí stát u auta na okraji silnice. Srdce zapracovalo. Měla nějaký problém. Vystoupil z auta.

Když dva se rádi mají...

Viktor seděl v autě, periferním viděním vnímal dění na silnici. Kdyby to šlo, jel by dvakrát rychleji. Byl krásný podzimní den a těch stodvacet kilometrů do Mýta se mu zdálo příšerně daleko.

Má holka má prima holku

„Jak je to dlouho?“ zeptala se. Seděli jsme v cukrárně a pili kafe. Náhodné setkání, ke kterému dochází nejvýše jednou za...

Vytvořil jsem nový literární směr

Stejně jako každý muzikant touží po tom, založit nějaký hudební směr, tak každý spisovatel, včetně mě, touží po tom, založit směr literární.

Maryša 2006

Fragment nového zpracování klasiky. Bratři Mrštíkové prominou. Pokud možno, oba dva. Pokud možno, nejen oni.

Prorokovo tajemství

Když pak Mohamed zpráskaně vrávoral domů, vymyslel si tu báječnou story se zjevením archanděla Gabriela.

Valentýnské milování

Trochu s obtížemi jí svlékl kalhoty a krajkové spodní prádlo na něj zapůsobilo jako červený hadr na býka. Dobře ví, jak mě rozpálit. Přestal se ovládat.

Aktualizace

Povědomý tón hlasu. Zase ty gesta. Nesnesitelný. Jediný co bylo potěšující, byl datum. Ten den měla vyjít nová verze.

Čtvrteční chvilka filozofie

Přestože jsem jedním z největších žijících filozofů naší obce, stále ještě jsem nevydal žádný vlastní soubor moudrých slov, což by mě mohlo předurčit k nezařazení do školních osnov. Tak tedy...

Singlstory: Kopytem sem, rohem tam

Osoby: malý stín, velký stín, kolemjdoucí člověk. Místo: liduprázdná ulice. Čas: středa večer.

Stařec a moře

Jako každé ráno stál rybář Santiago v zátoce. A jako poslední tři měsíce, zbytečně. Prut byl němý a splávek se ani nehnul.

Černá skříňka

Seděla u stolu a prohlížela si fotky. Pomalu jednu po druhé. Procestovali spolu půl světa. Ona a on. Na pozadí fotek památky, na popředí on. Nebyla fotka, kde by nedominovalo jeho já.

Jak jsem byl hrdinou pro svou dívku

Janička byla drobná dívka od nás ze třídy, vždy mluvila pravdu, měla dobré známky a zakládala si na tom, že jednou bude paní doktorkou. Moc se mi líbila a řekl jsem si, že je to přesně ten typ, který bych chtěl pozvat na rande.

Deja vu

Zvláštní, jak se za rok život změní. Ne ten velkej život venku, ale ten malej, doma. Seděl jsem v baru. Nejdřív jsem ho nepoznal, ale jo, byl to ten samej bar.

Dallaz, nový rodinný seriál

Protože mám dojem, že naší populaci kazí ty všelijaké americké seriály o boháčích, rozhodl jsem se napsat seriál ryze český, který se neodehrává v nějaké nepochopitelné milionářské rodině, ale v každému známém prostředí normální fabriky.

Obyčejný den

Chřipka nebyla vybíravá. Lopaty vápna dopadaly na tváře krásných i ošklivých, dětí jako starých, vedle sebe leželi slavní i bezejmenní, úspěšní i zkrachovalci bez rozdílu.

Singlem navždy: Pátek, pátého

Nad ránem. Zdál se mi zvláštní sen. Potkal jsem Michele. Donutila mne odstěhovat se s ní do Francie. Celou cestu jsme šli pěšky a Michele mě mlátila banánem namočeným v jogurtu. Pak se objevil Horst Fuchs, vytáhl hranatou pánev a řekl: "Té rybě se nemusí ohýbat ocas".

Že by román?

Narodila jsem se v den, ve kterým si každej rok připomínáme vtrhnutí Waršavskejch vojsk do naší republiky. Když ten den nastal, slavili jsme u nás doma moje čtvrtý narozeniny. Už tenhle fakt mě předurčil k životu plnýmu kotrmelců, o který vážně nebyla nouze.


( page 1 of 6 ) Older articles >>> ( number of articles: 176)



REKLAMA

Články e-mailem

Stačí zadat e-mail

a Feedio se už o vše postará

IT/C zprávy z JustIT.cz

:::ERROR in parser::-2147012866:::System error: -2147012866. :::URL=http://www.justit.cz/wordpress/feed/

POOH.CZ na sociálních sítích







RSS a tak podobně